© 2017 by ROSE WOLF. Proudly created with Wix.com

  • logo TP ATELIER black2
  • Facebook - Grey Circle
  • Instagram - Grey Circle

MOŘSKÁ LADY

21.08.2017

 

 

Na Moravě se rodí fantastičtí lidé. Důkazem toho je profesionální podvodní fotografka Lucie Drlíková, která ještě před svou „vodní profesí“ dlouhodobě žila a pracovala na vedoucích pozicích v ČR a zahraničí. Za své mimořádné fotografie obdržela mnohá mezinárodní ocenění, jakými jsou například Ocean Art Competition a Our World Underwater, kde získala první místo v kategorii Fashion.
 

 

Jsme velmi vděčné, že nám Lucie věnovala svůj čas a mohly jsme tak uskutečnit rozhovor, který byl ve všech směrech výjimečný.
 

 

Ještě, než začneme s našimi otázkami, představíme Vám Lucii v odlehčeném kvízu 😊
 

 

Dům u vody, nebo ve vnitrozemí?   U vody

Co ráda piješ za víno? Červené, nebo bílé?  Oboje

Sprcha studená, nebo teplá?   Teplá

Dovolená u moře, nebo na horách?  U moře

Máš raději psi, nebo kočky?   Oboje

Kecky, nebo lodičky?    Kecky, dnes už kecky.

Kniha, nebo film?   Kniha

Čaj, nebo káva?    Káva
 

 

Lucie, jak jsi tu práci na vedoucích postech vlastně zvládala? Muselo to být psychicky velmi náročné.
 

Víš co, já jsem neměla rodinu, byla jsem sama a valila jsem sedm dní v týdnu, 16 hodin denně. Nicméně za ta dlouhá léta takového nasazení si tělo řeklo dost a já jsem totálně zkolabovala. Má sekretářka mě našla na zemi s paralýzou končetin a obtížemi s dýcháním. Za krátkou dobu následovala operace ledvin. I tak ale nebylo rozhodnutí, které mě posunulo k mé životní vášni, potápění, úplně jednoduché. Trvalo rok, než jsem se plně odpoutala a vydala jiným směrem. Co si pamatuji, potápění v moři bylo vždy mým únikem z práce. A já miluji moře. Takže jakmile to šlo, našli jste mě pod vodou. Časem jsem si pořídila fotoaparát a jednou díky náhodě vyfotila kamarádku v moři. Vznikla z toho fakt super fotka. To bylo to poprvé co mě nakoplo.

Nejdřív jsme začaly tvořit s kámoškama a pak se ze srandy přihlásily do soutěže Mistrovství České republiky v podvodní fotografii v bazénu v Rokycanech. No a tu soutěž jsme vyhrály a možná to bylo i tím, že nám o nic nešlo. A pak, když přišly již zmíněné zdravotní komplikace v práci, a navíc se opět rýsovala práce v Rusku, jsem si řekla:

 

„Tak Lucko, teď nebo nikdy.“

 

Takže jsem odešla z práce, začala studovat fotografii a dělat věci co mě baví. Mezi tím vším jsem ještě žila 2 roky v Americe, na Floridě.

 

Kdo Ti dělá styling a make-up při focení na Tvých vlastních projektech?

 

Make-up i styling si dělám sama, protože když se jedná o můj projekt, tak si ho i financuji a takový projekt je drahá záležitost. Musím si třeba na půl dne pronajmout osmimetrovou jámu. Což není levná věc. Někdy nechávám vyrábět speciální pozadí. Dál je třeba zafinancovat asistenty. Já mám na své projekty naštěstí  bezvadné kamarády a lidi, které mám ráda a oni mají rádi mě, nebo mé práci fandí, a tak mi jdou pomoci. Ale stane se, že to nejde, a pak to musíš zaplatit. Do toho šiji kostýmy a mám za sebou i make-up kurz, cílený jen tak pro sebe, abych si mohla líčit své holky, než jdou pod vodu. Navíc jsem přišla na způsob, jak z běžného, nebo jakéhokoliv líčení udělat stoprocentně voděodolné. A to až tak, že ačkoliv jsi byla pod vodou, můžeš se pak co se týče makeu-pu úplně bez starostí a dodatečných úprav vydat do společnosti.
 

 

Fotíš raději v moři, nebo zcela postačuje bazén?
 

V moři, jednoznačně v moři. Bazén je jen taková náhrada. Víš, jak to je, když máš absťák po něčem, co miluješ a nemůžeš to mít. Abys zahnala tu žízeň, ten hlad a stesk, nahradíš to něčím, co ti to připomíná. Voda je ten element, ale stále jen náhražka. Bazén mi umožní, aby se mi nestýskalo po moři. Na chvíli zalepí tu touhu, ale moře ti to nevynahradí ani náhodou. Není tam to, co máš v moři. Když přijdu do moře, víte, co já dělám holky? Ponořím se, okamžitě citově naladím a s mořem si povídám. „Čau, jsem doma.“ Pohladím si vodu kolem…“Tak už jsem tady.“ Je to automatické, povídám si i s rybami. A s tím souvisí má nechuť jíst ryby. Když vidím pod vodou tuňáka, jak uhýbá, tak si říkám brouku nemusíš uhýbat, já tě stejně nikdy papat nebudu. Já nemůžu. Maso nejím, protože mi opravdu nechutná a rybu nemůžu sníst, protože ryba je kamarád. Tuhle jsem byla v Dejvicích na kulaťáku na trzích a měli tam žraloka. Obrečela jsem to a musela odejít. Já totiž vím, kolik let ten žralok dorůstá, jak se vyvíjí a oni teď toho mladého někde prodávají. Zcela výjimečně, třeba na Vánoce, a to jen kvůli mé mamce sním kousek obalovaného kuřecího prsa.
 

 

Když hladíš vodu a vítáš se s mořem, cítíš, že Ti odpovídá? Máš tam tu zpětnou vazbu?

 

Jasně. Já miluji ten pocit, jak se ta hladina pohybuje a jak se nad tebou zavře. To je tak příjemné. Takhle to mám s vodou. Když nejsem delší dobu v moři, tak mi bazén částečně pomůže, ale to, co dává moře je nesrovnatelné.
 

 

Zažila jsi někdy v moři něco podivuhodného, na co nemůžeš zapomenout?

 

Já nevím, pro mě je například vždy podivuhodné, když potkám nějakého většího tvora.

 

Otázka: Potkala jsi někdy Mantu?

 

Ježiš mockrát. Ty jsou jedny z nejkrásnějších. To je jako když je někdo příznivcem a velkým fandou baletu. Když se pak dostane například do Ruska do Moskvy a vidí tam v ruském národním baletu Labutí jezero, to je takové VAU. Tak takhle ty máš Manty, když je vidíš ve vodě. To přijede baletní soubor a rozbalí to tam. To je prostě něco neuvěřitelného. To je tanec. Jeden z mých největších zážitků s Mantami byl, když jsme byly loni s kamarádkou na potápění, na Maledivách a šly jsme na noční ponor s Mantami. To funguje tak, že si sedneš na dno do písku. Hodinu před tím, než se tam vydáš, rozsvítí z lodi do vody světlo obrovského reflektoru. A tam se začne soustřeďovat plankton a malí živočichové, což přitáhne Manty. Ale přitáhne to hejno Mant. A teď co v tom světle Manty dělají. Ony krouží a jezdí a jedou kolem tebe tak blízko, že ti drcnou do nosu. Navíc, ty máš ještě v ruce baterku, takže ony mají světlo všude a jedou až k tomu světlu a řítí se na tebe. Já jsem tolikrát dostala pohlavek od jejich křídel, ale je to OHROMNÝ.

Jednou, na Bali, si na mě Manta málem sedla, ale to bylo nedopatřením. Byli jsme na místě, kterému se říká Manta Point, a tam jsou většinou strašný proudy, kvůli kterým tam ty Manty vlastně jezdí, protože tam přefiltrovávají  plankton. Pod vodou byla skála a Manty nad ní jezdily, protože si většinou najdou vyvýšený bod. A my jsme všichni museli být na kraji té skály a dívat se, jak Manty jezdí. Na tom místě jsou opravdu strašné proudy, vlivem kterých se mi opravdu špatně drželo. Ostatní se oběma rukama křečovitě svírali a většinou máš ještě takzvaný hák do proudu, což znamená, že jsi zaháknutá kovovým hákem o skálu a visíš na ní. Nicméně já hák neměla, volnou jen jednu ruku, protože v té druhé jsem držela foťák a v ten moment mě ten proud vymrštil. V tu chvíli bylo prioritní zachránit foťák, vždyť vlastně držíš skoro půl milionu a uvědomuješ si, co v té ruce máš. Takže jsem v ten moment řešila spíš foťák a naráz jsem se ocitla na té špičce skály, kde se na mě přilepila Manta. A ona byla snad PĚTIMETROVÁ, to byl kolos! Když jsem se vzpamatovala, tak jsem měla oko nalepené na jejích žábrech a viděla jí do vnitřku. Věděla jsem, že mi nic neudělá. Manty jsou úžasný a ten jejich tanec! Vidět je pospolu, to je něco, co nabíjí.

       Vyjdeš pak z vody a směješ se na celý svět.
 

 

Věříš v mořské panny a existenci bytostí z legend? A pokud ano, jak si vysvětluješ, že je běžně nelze spatřit?

 

V hloubce své duše ano.  Třeba proto, že oni nechtějí vidět nás. Nemůžu říct, že věřím přímo na panny, ale věřím v takové ty bytosti a duchovno, nadpřirozeno, věci, které žily, v existence, které my nevidíme. To, že někdo řekne, že to neviděl, a proto to neexistuje, tak to přeci není. Takže nemůžu říct, že konkrétně věřím v panny, ale věřím, že jsou věci, o kterých nemáme absolutně tušení a moře je neprobádané. To je jedna z věcí, kde v podstatě nikdo z nás neví, co tam opravdu je, co se tam může skrývat.
 

 

Máš živé sny, nebo takový druh snění, který předpovídá a inspiruje Tvé další kroky?

 

Někdy jo, někdy to mám tak, že si musím sen okamžitě zapsat hned jak se probudím. Většinou si kreslím a dělám poznámky. Od té doby, co jsem odešla z korporátu mám pocit, že se mi otevřela dokořán kreativní hemisféra na úkor té mé pragmatické, racionální. Mě to tak vyhovuje, ale musím si vše psát. Mám tedy kolem sebe deníky, dělám náčrtky, prostě plný blok věcí, které chci na projekty. Měla jsem takhle jednou živý sen. Týkalo se to fotek, které jsme chtěly nafotit s Kristýnou (Cristina Zenato, jeskynní průzkumnice, která je velmi aktivní v záchráně žraloků), ale ještě jsme se k tomu focení nedostaly, protože k tomu potřebujeme moře. 

 

Tipni si, kolik se za rok zabije žraloků. Střel si od oka číslo. Jen kvůli tomu, že asiaté věří pověře o žraločí ploutvi, která zajistí erekci, sílu a já nevím co všechno. Do jejich polívky.

 

Odpověď: Něco kolem miliónu?

 

Lucie: Okolo sto milionů kusů. A víš, jak umře? Odřežou mu ploutev a mrsknou s ním zpátky do moře a on tam umírá v bolesti, protože bez té ploutve se nedokáže pohybovat. Je to strašná smrt. Kdyby ho alespoň zabili a nenechali trpět. Představ si, že by ti uřezali ruce a nohy a trup hodili na pole. Více jak sto miliónů kusů ročně…to je šílený číslo. Přes 80 % žraločí populace je dnes vyhlazeno. A my jsme jako lidi blbí, protože si vezmi, že žralok je jeden z mála tvorů na světě, který není nemocný, nemá rakovinu. Místo toho, abychom se to snažili pochopit a najít správné odpovědi, protože je tvorem, který je tady staletí, již od prvohor. Je dokonalý. A co my uděláme? My ho zlikvidujeme.

 

A čím víc já se s nimi potápím, tím více je obdivuji a je mi z toho smutno.


 

Na jaká místa se nejraději vracíš, nebo spíš jaká místa u nás, či světě potřebuješ opakovaně navštěvovat.

 

Moře! Jakékoliv. Ačkoliv musím říct, že v posledních deseti letech jsem již přestala jezdit do Evropy, protože v těch mořích je to vyhubené. Když jsem před dvaceti lety vstoupila v Chorvatsku do moře, tak byly ryby všude kolem a dnes? Dnes to je prázdný. Vymlácený, vyhubený. Lidé umí zahubit víc, než dokážou spapat. Já potřebuji v moři kolem sebe život, a ne prázdný prostor. Dá se to přirovnat k poušti. Nikdo nechce žít v pustině, ale někde, kde zpívají ptáci, lítají motýli a bzučí včely. A tak je to i s mořem. V podstatě začíná být v některých místech pouští, jen je dole.
 

 

Máš nějaký návod na štěstí? Jak žít spokojeným životem?

 

Dělat něco, co tě naplňuje. S vášní, s láskou. A mít kolem sebe kmenové lidi jakými jsou rodina a přátele. A práce, kterou miluješ.


 

A kdyby ses ocitla na pustém ostrově, tak bez čeho by ses neobešla?

 

Bez masky pod vodu, protože bez té není šance toho v moři moc vidět. Pak zapalovač, sirky a někoho ze svých přátel, ačkoli na druhou stranu si říkám, jestli bych jim to chtěla udělat 😉

 

 

Mohla bys nám Luci doporučit něco z kosmetiky, kterou ráda používáš?

 

Mou stálicí je rozjasňovač Shimmer Brick od Bobbi Brown v odstínu Nectar. Dá se použít jako oční stín, rozjasňovač i bronzující pudr. Tento produkt byl speciálně vytvořen pro všestranné použití. Multitalent propůjčuje zářivý lesk a jemný třpyt, který se postará o přirozenou záři – jako sluneční polibek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Please reload

Please reload

Milí přátelé

Vítáme Vás na našem blogu ROSE WOLF in motion, který je pro všechny ženy, které již ví, jak je důležité mít se ráda. Vítáme, zde i muže, kteří vědí, jak se chovat k ženám a umí si jich vážit. Rády se zde s Vámi podělíme o zajímavá setkání ze světa šoubyznysu, tipy na cestování, kosmetické i nekosmetické recenze, beauty příspěvky a v neposlední řadě rozhovory s osobnostmi.

Hezké počtení a krásné dny Vám přeje     Tereza a Marta

  • TP ATELIER
  • FB Tereza
  • IG Tereza

BEST

Rose Wolf

blog

in motion

Poslední příspěvky
Archiv
Search By Tags